**1) Co z toho, jak si teď pro sebe představuju komedii dell'arte, mi pomůže si užít vystoupení?**

Baví mě užít si definované typy, klaunerii a expresivnější gesta

**2) Čím se musí vyznačovat hodinu dlouhé vystoupení, aby stálo za to?** 

Mělo by nás bavit to hrát a diváky by mělo bavit být u toho. Kus by měl být v základních rysech přehledný a udržet si tempo - divák nesmí propadat nudě. 

**3) Když by mělo několik různých příběhů vystačit jen s malým výběrem opakujících se postav, čím by se od sebe musely lišit a co by musely mít všechny?**

Řekl bych, že CDA v našem podání by měla zůstat improvizací - tedy nastavíme výchozí podmínky a necháme postavy jednat. K rozdílným příběhům může pomoct zadání/inspirace od diváků nebo i zapojení publika v průběhu. Rozmanitost dodá i to, že se nestaneme specialisty na jednu postavu. 
Pokud to má zůstat v žánru, měly by příběhy ctít základní typy postav a strukturu. Míru toho, jak moc zůstat v renesančních kulisách, ještě prozkoumáme.

**4) Kdybychom měli na jevišti dělat kejkle, jak daleko mám chuť zajít?**

Mám chuť pouštět se do lazzi zahrnujících klaunské hry a prvky fyzického divadla (expresivní projevy a pohybové stereotypy postav apod.) a zajisté můžeme být na jevišti kontaktní. Naopak mě neláká pouštět se do vyloženě obscénního nebo fekálního humoru, byť se v původní CDA také vyskytoval.