Poznámky z 3. února[edit]

• celý děj je postavený kolem charakteru hrdiny, který na konci spěje k danému ponaučení. To znamená, že na začátku musí být v protipólu toho ponaučení.
• v první scéně hrdina dává svůj charakter přehnaně najevo, abychom si všichni rozuměli. V dalších scénách postupně je realističtější.
• vedlejší postavy přinášejí nabídku k jevištní činnosti. Potřebujeme, ať se na to dá koukat -- a hrdina už má dost starostí se svým charakterem.
• vedlejší postavy mají s hrdinou toxické vztahy. Díky toxickým vztahům se můžou líp vyjádřit a když je to potřeba, dělat srozumitelný nátlak.
• vedlejší postavy na začátku děje (domácí) přicházejí proto, aby pomohly hrdinovi dotvářet charakter. Můžou se v tom inspirovat seznamem kotev.
• některá vedlejší postava vyzve hrdinu k tomu, že se přemístí do nového světa. V něm pak dostává výzvy, které ho nutí postupně změnit charakter a dostat ponaučení.
• na konci se hrdina vrátí zpátky domů, aby bylo jasné, že divadlo končí.
• vedlejší herci si během hry drží postavu. Výjimkou může být asi jenom dokreslování prostředí, ale je tam velké riziko, ať se v tom diváci neztratí.
• když tě někdo neguje, zkus to ještě dvakrát stupňovat. Napotřetí třeba přijme.

Zbývá prozkoumat[edit]

• vstupy vypravěče, aby nás nerušily
• pasáže s fyzickou akcí a hudbou
• scene painting v průběhu hry

Aplikované postupy[edit]

Nahrála jsem zde kapitolu z knihy Principy divadelní improvizace od Martina Vasqueze. Pojednává o struktuře a postupech i principech konstrukce příběhu. Aplikované postupy Impro.pdf